Střípky z historie

Shrnutí historie

KARATE je systém bojového umění, jehož název v překladu znamená PRÁZDNÉ RUCE.

Karate je tradičním okinawským bojovým uměním, které se utvářelo na ostrově Okinawa pod vlivem čínských a japonských bojových systémů mísících se po staletí s místními bojovými disciplínami.

V 10.století se na ostrov Okinawa dostává japonské válečnické umění díky japonským emigrantům, kteří prchají před nepokoji ve své domovině

Ve 14. století začínají mezi Okinawou a Čínou živé obchodní a kulturní styky, při kterých byly na Okinawu přeneseny i čínské bojové systémy. Oficiální vztahy Okinawy s Čínou se datují od r.1370 až do r.1870, kdy se Ryukyu dostává pod nadvládu Japonska

Roku 1609 začíná okupace Okinawy japonskou armádou klanu Sacuma. Sacumové posléze vydávají zákaz nošení veškerých zbraní, a tak se okinawská bojová umění beze zbraně dále rozvíjejí. Roku 1629 byly jednotlivé školy chuan-fa a toudi sjednoceny v boji proti japonským okupantům.

Čínské chuan-fa se mísí s místním okinawským systémem toudi (nebo také tote) a vzniká nové bojové umění zvané TE, (v překladu ruce), nebo také OKINAWATE, později přejmenované na KARATE.

Na Okinawě byla tři velká města SHURI, NAHA a TOMARI, která se stala hlavními centry výuky Okinawate. V jednotlivých městech se začaly projevovat drobné odlišnosti, a tak ve výuce TE vznikají tři proudy: SHURITE, NAHATE a TOMARITE.

Tyto směry se později začínají označovat jako SHORIN-RYU a SHOREI-RYU, přičemž školy Shorin zahrnují Shuri-te a Tomari-te a Shorei zahrnuje Naha-te. Název Shorin-ryu znamená škola severního Shaolinu, Shorei-ryu znamená škola jižního Shaolinu.

Roku 1879 se Okinawa stává součástí Japonska, včetně všech občanských práv, a tak Okinawate již není třeba skrývat. První veřejné ukázky okinawského válečnického umění, kterému se tehdy již říkalo KARATE (ve smyslu ČÍNSKÁ RUKA) provedl na japonských ostrovech okinawský profesor Gichin Funakoshi (Gičin Funakoši) v letech 1915 až 1922. Po jeho ukázce na slavnosti bojových umění v roce 1922 se Karate rychle šíří do celého Japonska. Zde je však ovlivněno ostatními japonskými styly boje jako je Judo, Kendo a další. Karate přejímá filosofii japonských budo a začíná se též označovat jako Karate-do (cesta prázdné ruky).

V této době se rozdíly ve výuce jednotlivých učitelů začínají ještě více prohlubovat, což má za následek vznik jednotlivých samostatných stylů. Mezi nejznámější styly patří: Shotokan-ryu (Gichin Funakoshi), Wado-ryu (Hironori Otsuka), Shito-ryu (Kanwa Mabuni), Goju-ryu (Chojun Miyagi), Uechi-ryu (Kanbun Uechi), Sukunayhaiashi Shorin-ryu (Chotoku Kyan) a další.

Po skončení druhé světové války se Karate šíří z Japonska do Ameriky, a z Ameriky dále do celého světa. Začíná se vytvářet jeho sportovní podoba čímž nastupuje éra deformace. V roce 1956 jsou schválena první sportovní pravidla. První mistrovství světa se konalo v roce 1970. V témže roce byla také založena světová unie Karate WUKO, která byla později přejmenována na WKF. Následuje vývoj sport Karate, který ovšem není jednotný, a tak vzniká ve světě celá řada sportovních organizací jako je JKA, WKC, IKO a další. V současné době mnoho letitých karateků zjišťuje, že vlivem mohutného rozmachu sport Karate se toto tradiční umění sebeobrany stále více odvrací od svého původního směru, a tak se někteří vracejí zpět ke studiu „starého“ Okinawa Karate tak, jak se cvičívalo dříve.

KOBUDO vznikalo paralelně s okinawským Toudi. V podstatě se jednalo o jeden celek obsahující sebeobranu beze zbraně i se zbraněmi tvořenými převážně předměty denní potřeby. Mezi nejznámější zbraně Kobudo patří: ROKUSHAKU-BO - hůl dlouhá 180 centimetr, NUNCHAKU - cep tvořený dvěma dřevy spojenými provazem nebo řetězem, TUIFA (tonfa) - asi 50 centimetrů dlouhé dřevo do kterého je blíže jednomu konci kolmo zasazena rukojeť, SAI - trojzubec a KAMA - srp. Tyto zbraně tvoří základ systému Kobudo. Kromě těchto nejužívanějších zbraní tento systém obsahuje mnoho dalších zbraní, jako například Kai - veslo, Seirjúto - mačeta, Suručin – řetěz, Tekko – „boxer“ a jiné. Ty ovšem nejsou již tak rozšířené. K těmto původním okinawským zbraním byly později přiřazeny další zbraně pocházející z jiných stylů, jako například Sansetsukon - trojdílná Nunchaka čínského původu, nebo japonské Hanbo - krátká tyč, ještě kratší tyč Tanjo (tandžo) a další. Uvádí se, že kobudo obsahuje celkem dvacet osm zbraní. Toto číslo ovšem může být vlivem přičleňování nových zbraní do systému, a naopak zánikem některých již neužívaných a zapomenutých zbraní, značně pohyblivé. Dovednosti s jednotlivými zbraněmi se nazývají jutsu, například Bo-jutsu. Bo je považováno za základní zbraň Kobudo, a tak v klasických školách kobudo začínají žáci jako s první zbraní cvičit s touto dlouhou holí.